DŘEVO

 

 INFORMACE O DŘEVU

 OBJEMOVÁ HUSTOTA DŘEVIN

HUSTOTA, OBJEMOVÁ HUSTOTA, BNV A SESYCHÁZÍ VYBRANÝCH DŘEVIN (PRŮMĚRNÉ ÚDAJE) PŘI VLHKOSTI 15% a 0%

DŘEVINA

HUSTOTA

(kg/m3)

OBJEMOVÁ HUSTOTA (g/cm3)

BNV w (%)

SESYCHÁNÍ

 

r15

r0

R15

R0

 

DÉLKOVÉ (%)

  RADIÁLNÍ

(%)

TANGENC. (%)

OBJEMOVÉ (%)

Akát 770 730 0,65 0,73 0,1 4,4 6,9 11,4
Borovice 520 490 0,46 0,49 23-28 0,4 4 7,7 12,1
Buk 720 680 0,62 0,68 32-35 0,3 5,8 11,8 19,9
Dub 690 650 0,59 0,65 32-35 0,4 4 7,8 12,2
Habr 830 790 0,71 0,79 32-35 0,5 6,8 11,5 18,8
Jasan 690 650 0,59 0,65 0,2 5 8 13,2
Javor klen 630 590 0,55 0,59 0,5 3 8 11,5
Jedlo 450 410 0,39 0,41 30-34 0,1 3,8 7,6 11,5
Jilm 680 640 0,59 0,64 0,3 4,6 8,3 13,2
Lípa 530 490 0,45 0,49 32-35 0,3 3,5 6,3 10,1
Modřín 590 550 0,51 0,55 23-28 0,3 3,3 7,8 11,4
Olše 530 490 0,45 0,49 0,5 4,4 7,3 12,6
Ořech 680 640 0,59 0,64 0,5 5,4 7,5 13,4
Osika 450 420 0,4 0,42 32-35 0,3 3,5 8,5 12,8
Platan 630 580 0,54 0,58 0,5 4,5 8,7 13,7
Smrk 470 430 0,4 0,43 30-34 0,3 3,6 7,8 11,9
Topol 450 410 0,39 0,41 32-35 0,3 5,2 8,3 13,8
Avodiré 550 510 0,48 0,51 34-36 3,5 6,5 9,6
Bété 600 560 0,52 0,56 23 1,2 3
Dibetou 550 510 0,48 0,51 23 3,5 5,9 7,3
Eben 1020 1000 0,9 1 30-33 15
Framiré 550 510 0,48 0,51 30 2,9 4,5 8,5
Hikora 810 770 0,7 0,77 0,6 7,8 11 18,4
Iroko 680 640 0,59 0,64 20-23 3,8 5,6 10,5
Kosipo 670 630 0,58 0,63 30-35 4,5 6 11,3
Limba 580 540 0,5 0,54 32-36 0,3 3,5 6,3 10,1
Mahagon am. 590 550 0,51 0,55 21 0,3 3,2 5,1 8,6
Mahagon af. 520 480 0,45 0,48 26-30 4,1 5,8 11,2
Hakoré 670 630 0,58 0,63 31 6,2 8,2 14,3
Obeche samba 390 350 0,33 0,35 28 3,1 5,3 9,5
Okoumé Gaboon 460 420 0,4 0,42 25-29 0,2 4,1 6,6 10,9
Palisander 880 850 0,75 0,85 18-24 8,8
Sapelli 710 670 0,61 0,67 30-33 5,2 6,8 13,5
Sipo 660 620 0,57 0,62 26-30 5,9 6,9 12,8
Teak 670 630 0,58 0,63 26-31 3,7 6 9,5
Tiama 550 510 0,48 0,51 36 5 7 13,4
Gedu, nohor, Tola 550 510 0,48 0,51 32 8,1

 

BNV – bod nasycení vláken (%)

R0 – hustota suchého dřeva

1,54 – měrná hmotnost dřevní substance (g/cm3)

 

 

 

Dřevo

Dřevem se rozumí hmota organického původu, která se vytváří přírodními procesy za spolupůsobení ovzduší a půdy v kmeni, větvích a kořenech dřevin. Dřevo se nachází v kmenech, větvích a kořenech dřevin mezi dření a kambiem.

Každý strom má tři hlavní části: korunu (soubor větví s listy), kmen a kořeny.

 

Části kmene

V kmeni směrem od obvodu ke středu rozlišujeme: kůru (včetně lýka), kambium, dřevo a dřeň Kuželovitá až válcovitě vrstevnatá stavba kmene s převahou podélně orientovaných vláknitých elementů způsobuje, že řezy vedené dřevem pod různým úhlem k ose kmene mají v různé vzdálenosti od ní různou kresbu. Mezi základní řezy kmene patří příčný – transverzální, radiální a tangenciální řez.

Transverzální – příčný řez prochází v rovině kolmé na osu kmene, napříč převážně podélně orientované stavby kmene, Na kulatině tvoří tzv. čelo a nazývá se čelním řezem. Letokruhy zde vytvářejí koncentrické vrstvy, dřeňová paprsky probíhají kolmo na letokruhy.

Radiální řez (středový, poloměrový) je podélný řez vedený rovnoběžně s osou kmene, procházející středem kmene, dření. Letokruhy zde tvoří víceméně rovnoběžné pásy, dřeňové paprsky vytvářejí rozmanitě tvarované lesklé plochy tzv. zrcadla (platan, buk, dub).

Tangenciální řez (tečnový, fládrový) je podélný řez, vedený rovnoběžně s osou kmene v určité vzdálenosti od dřeně. Z pohledu příčného řezu prochází v poloze tečny k určitému letokruhu. Letokruhy ve střední části řezu vytvářejí parabolické útvary, na okraji řezu je jejich průběh rovnoběžný, dřeňové paprsky mohou být viditelné v podobě jemných, svislých čárek (platan, buk).

Šikmý řez je veden pod různým úhlem na podélnou osu kmene. Může souviset s křivostí kmene. Šikmé řezy se podobají tangenciálním řezům.

 

obr1

Základní řezy dřevem – transverzální, radiální, tangenciální. 1-letokruh, 2-jarní dřevo,3-letní dřevo

 

Chemické složení dřeva

Dřevo je velmi složitý komplex různých látek, z nichž základ tvoří přírodní polymery – celulóza, hemicelulózy a lignin.

 

Prostorové znázornění mikroskopické stavby dřeva borovice lesní

1 – jarní tracheidy

2 – letní tracheidy

3 – dvůrkaté ztenčeniny

4 – jednovrstevný dřeňový paprsek

5 – vícevrstevný dřeňový paprsek s horizontálním pryskyřičným kanálkem

6 – heterocelulární dřeňový paprsek s ležatými tracheidami se zubatě ztloustlými buněčnými stěnami (7) a křížovými poli (8)

9 – vertikální pryskyřičný kanálek

obr2

Makroskopická struktura dřeva A-příčný řez, B-radiální řez, C-tangenciální řez. 1-dřeň, 2-jádro, 3-běl, 4-kambium, 5-lýko, 6-borka, 7-letokruh, 8-dřeňové paprsky

 

Vlhkost dřeva

Vlhkostí dřeva se nazývá přítomnost vody ve dřevě. Vyjadřuje se podílem hmotnosti vody k hmotnosti dřeva v absolutně suchém stavu – vlhkost absolutní w abs, nebo podílem hmotnosti vody ke hmotnosti mokrého dřeva – vlhkost relativní wrel.

Podle vlhkostí se dřevo často v praxi zařazuje do následujících skupin:

1)     Dřevo mokré, dlouhou dobu uložené ve vodě (w › 100%)

2)     Dřevo čerstvě skáceného stromu (w=50-100%, některá dřeva např. topol až 180%)

3)     Dřevo vysušené na vzduchu (w=15-22%)

4)     Dřevo vysušené na pokojovou teplotu (w=8-15%)

5)     Dřevo absolutně suché (w=0%)

 

Rozdělení vody ve dřevě

Chemicky vázaná voda je součástí chemických sloučenin. Nelze ji ze dřeva odstranit sušením, ale pouze spálením.

Voda vázaná – hygroskopická se nachází v buněčných stěnách a je vázána vodíkovými můstky na hydroxylové skupiny OH amorfní části celulózy a hemicelulóz. Vyskytuje se při vlhkostech 0-30%.

Voda volná – kapilární vyplňuje ve dřevě lumeny buněk a mezibuněčné prostory. Je přítomna pouze za předpokladu výskytu vody vázané, tj. při vlhkostech dřeva od 30% do maximální vlhkosti okolo 150-200%. (1)

(1)        Zdroj: Gandelová, L., Horáček P.,Šlazingerová J., Nauka o dřevě, Vydavatelství Mendelovy univerzity v Brně, 2014

 

Pevnost dřeva

Pod pojmeme pevnost rozumíme vnitřní odpor dřeva proti vnějším silám. Podle druhu zatížení rozlišujeme pevnost v tahu, tlaku, ohybu, smyku, v krutu, ve vzpěru a štípatelnost. Pevnost závisí na druhu dřeva, jakosti dřeva a obsahu vlhkosti ve dřevě.

 

HODNOTY PEVNOSTI ROVNOBĚŽNĚ S VLÁKNY PŘI VLHKOSTI DŘEVA MEZI 10% a 15%

 

DRUH DŘEVA

PEVNOST V TAHU

(v N/mm2)

PEVNOST V TLAKU

(v N/mm2)

PEVNOST V OHYBU

(v N/mm2)

PEVNOST VE SMYKU

(v N/mm2)

TVRDOST

(v N/mm2)

Smrk

80

40

68

7,5

27

Borovice

100

45

80

10

30

Modřín

105

48

93

9

38

Jedle

80

40

68

7,5

34

Javor

82

49

95

9

67

Dub

110

52

95

11,5

69

Jasan

130

50

105

13

76

Buk

125

60

120

10

78

 

 

 

Pevnost v tahu

Pevnost v tahu u dřeva má u nábytku a vnitřních vestaveb jen minimální význam. Rozlišujeme příčnou a podélnou pevnost v tahu. Příčná pevnost v tahu, tzn. pevnost napříč vláken, činí jen 5% až 10% podélné pevnosti (pevnosti ve směru vláken).

 

Pevnost v tlaku

Je odpor dřeva vůči stlačení. Kontrola pevnosti v tlaku se provádí podle ČSN. U pevnosti v tlaku se rozlišuje podélná a příčná pevnost v tlaku. Ve směru vláken je dřevo 5 až 8x pevnější než napříč vláken.

 

Pevnost v ohybu

Pevnost v ohybu má význam především u tenkých, dlouhých, plochých dílců. Díl se ohýbá, je-li zatížen mimo podepřené místo jako např. u polic, laviček, podlahových prken a šatních tyčí. Obecně je pevnost tím větší, čím větší je hustota a čím menší je vlhkost dřeva. Odchylky letokruhů a suky pevnost v ohybu snižují.

obr3

Pevnost ve smyku

je odpor proti vnější síle, která se snaží posunout jednu část materiálu oproti jiné na jedné ploše (plocha smyku). Na této ploše dochází ke smykovým napětím. U dřeva se rozlišuje pevnost ve smyku ve směru vláken a pevnost příčně (kolmo) k vláknům. Pevnost ve smyku kolmo k vláknům se nazývá střihová.

obr4

Pevnost v krutu

Pod pojmem rozumíme odporu dřeva proti krutu nebo ukroucení okolo podélné osy vláken. Často jsou součásti jen překroucené. Přitom se uvolňuje struktura dřeva, aniž by došlo ke zlomení. Pevnost dřeva v krutu závisí na druhu dřeva, jeho hustotě a vlhkosti.

obr5

Pevnost ve vzpěru

Na pevnost ve vzpěru je třeba dbát tam, kde jsou tlakem namáhány tenké dřevěné stavební díly ve směru jejich podélné osy.

 

Štípatelnost

Je odpor dřeva proti rozdělení jeho struktury při vražení klínu ve směru vláken. Na povrchu je tedy jen málo naříznutých vláken (buněk) nebo tam nejsou žádná, což je výhodou pro pevnost při zatížení a pro nízký průnik kapaliny. (2)

obr6

 

(2)        Zdroj: Nutsch W.,Příručka pro truhláře, Verlag Europa-Lehrmittel, 2006

 

Typické znaky pro jednotlivé dřeviny :

Smrk : Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva.

Jedle : Barva dřeva od krémově bílé po světle žlutohnědou blízce připomíná smrk, dřevo jedle je však o něco méně lesklé.

Borovice : bělová část je smetanově bílá až  okrová, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné.

Modřín : Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků.

Douglaska : Bělové dřevo je o něco světlejší než jádrové dřevo, které má světle červenohnědou barvu. Na podélném řezu se ukazuje výrazná kresba letokruhů.

Tis : Barva jádrového dřeva se různí od oranžovohnědé s tmavým žíháním po purpurově hnědou s tmavšími slézovými nebo hnědými skvrnami a flíčky vrůstající kůry.

Dub :  Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky jim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu.

Jilm : Jádrové dřevo je obvykle výrazně čokoládově hnědé, často s narudlým nádechem, a je výrazně odlišeno od světlejšího bělového dřeva. Jádrové dřevo má užší a nepravidelné letokruhy.

Jasan : Běl, u mladých stromů široká, u starých užší, je smetanově bílá, u některých jedinců bělejší než javorová, jindy narůžovělá. Jádro bývá nepravidelně ohraničené, tmavohnědé. Výrazné letokruhy.

Akát : Od úzké hnědobílé běle jde ke dřeni žlutozelenohnědavá barva, s rozdílnou, mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné.

Buk : Dřevo buku je velmi světle krémové až růžovohnědé a často po napaření získává načervenale bronzovohnědou barvu. Je rovnovláknité, se širokými dřeňovými paprsky, a má jemnou, pravidelnou texturu.

Habr : Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný rozdíl – obě jsou nevýrazné bílé barvy s šedavými proužky a skvrnkami, způsobené širokými dřeňovými paprsky, které při řezu na čtvrtky tvoří skvrnitou kresbu. Obvykle je nepravidelně nebo příčně fládrovaná a má jemnou, souměrnou texturu.

Olše : Mezi bělovým a jádrovým dřevem jsou jen nepatrné rozdíly v barvě, obecně platí, že dřevo olše je nevýrazné, bez lesku, čerstvě po řezané má jasnou oranžovohnědou barvu, která se zráním mění na světle načervenale hnědou, s tmavými proužky v místech širokých paprsků. Dřevo je rovnovláknité, s výjimkou míst kolem suků, a s jemnou texturou.

Javor : Bělové dřevo je od jádrového prakticky nerozeznatelné; obě jsou krémově bílá a mají úzkou, rovnou kresbu a na řezu neznatelné letokruhy. Textura je hladká, jemná.

Bříza : Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný barevný rozdíl, obě mají nenápadnou krémově bílou až světle hnědou barvu. Dřevo má jemné fládrování a jemnou texturu. Ve dřevě lze pozorovat dřeňové skvrny, které tvoří nepravidelné tmavé skvrnky.

Lípa : Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté.

Topol : Jádrové dřevo není jasně odděleno od bělového dřeva, má krémově bílou až velmi světle slámovou barvu, u některých druhů světle hnědou nebo růžovohnědou. Obvykle je rovnovláknité a poněkud drsnější (plstnatý povrch dřeva), má však jemnou, pravidelnou texturu.

Ořešák : Jádrové dřevo je obvykle šedohnědé, s nepravidelnými tmavě hnědými až černými žilkami, zvýrazněnými přirozeně vlnitým průběhem vláken. Toto dřevo s výraznou kresbou tvoří jádro výrazně odlišené od ostatního dřeva.

Zdroj: vlastní archiv

NÁZVY DŘEVIN

Typické znaky pro jednotlivé dřeviny :

Smrk : Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva.

Jedle : Barva dřeva od krémově bílé po světle žlutohnědou blízce připomíná smrk, dřevo jedle je však o něco méně lesklé.

Borovice : bělová část je smetanově bílá až  okrová, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné.

Modřín : Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků.

Douglaska : Bělové dřevo je o něco světlejší než jádrové dřevo, které má světle červenohnědou barvu. Na podélném řezu se ukazuje výrazná kresba letokruhů.

Tis : Barva jádrového dřeva se různí od oranžovohnědé s tmavým žíháním po purpurově hnědou s tmavšími slézovými nebo hnědými skvrnami a flíčky vrůstající kůry.

Dub :  Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky jim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu.

Jilm : Jádrové dřevo je obvykle výrazně čokoládově hnědé, často s narudlým nádechem, a je výrazně odlišeno od světlejšího bělového dřeva. Jádrové dřevo má užší a nepravidelné letokruhy.

Jasan : Běl, u mladých stromů široká, u starých užší, je smetanově bílá, u některých jedinců bělejší než javorová, jindy narůžovělá. Jádro bývá nepravidelně ohraničené, tmavohnědé. Výrazné letokruhy.

Akát : Od úzké hnědobílé běle jde ke dřeni žlutozelenohnědavá barva, s rozdílnou, mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné.

Buk : Dřevo buku je velmi světle krémové až růžovohnědé a často po napaření získává načervenale bronzovohnědou barvu. Je rovnovláknité, se širokými dřeňovými paprsky, a má jemnou, pravidelnou texturu.

Habr : Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný rozdíl – obě jsou nevýrazné bílé barvy s šedavými proužky a skvrnkami, způsobené širokými dřeňovými paprsky, které při řezu na čtvrtky tvoří skvrnitou kresbu. Obvykle je nepravidelně nebo příčně fládrovaná a má jemnou, souměrnou texturu.

Olše : Mezi bělovým a jádrovým dřevem jsou jen nepatrné rozdíly v barvě, obecně platí, že dřevo olše je nevýrazné, bez lesku, čerstvě po řezané má jasnou oranžovohnědou barvu, která se zráním mění na světle načervenale hnědou, s tmavými proužky v místech širokých paprsků. Dřevo je rovnovláknité, s výjimkou míst kolem suků, a s jemnou texturou.

Javor : Bělové dřevo je od jádrového prakticky nerozeznatelné; obě jsou krémově bílá a mají úzkou, rovnou kresbu a na řezu neznatelné letokruhy. Textura je hladká, jemná.

Bříza : Mezi bělovým a jádrovým dřevem není žádný barevný rozdíl, obě mají nenápadnou krémově bílou až světle hnědou barvu. Dřevo má jemné fládrování a jemnou texturu. Ve dřevě lze pozorovat dřeňové skvrny, které tvoří nepravidelné tmavé skvrnky.

Lípa : Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté.

Topol : Jádrové dřevo není jasně odděleno od bělového dřeva, má krémově bílou až velmi světle slámovou barvu, u některých druhů světle hnědou nebo růžovohnědou. Obvykle je rovnovláknité a poněkud drsnější (plstnatý povrch dřeva), má však jemnou, pravidelnou texturu.

Ořešák : Jádrové dřevo je obvykle šedohnědé, s nepravidelnými tmavě hnědými až černými žilkami, zvýrazněnými přirozeně vlnitým průběhem vláken. Toto dřevo s výraznou kresbou tvoří jádro výrazně odlišené od ostatního dřeva.

Zdroj: vlastní archiv

MAHAGONdouglaska

bukdub

 

NÁZVY DŘEVIN

 

Botanický název

Zkratka

Latinský název

Anglický název

 

Německý název

 

Trnovník akát (akát bílý)

AK

Robinia pseudoacacia L.

false acacia, black locust

Robinie

Borovice lesní

BO

Pinus sylvestris L.

pine

Kiefer, Föhre

Borovice černá

BOC

Pinus nigra ARNOLD

Austrian pine, European black pine

Schwarzkiefer

Bříza bílá (syn. b. bělokorá nebo b. bradavičnatá)

BR

Betula alba L.

birch

Birke

Buk lesní

BK

Fagus sylvatica L.

beech

Buche

Douglaska tisolistá

DG

Pseudotsuga menziesii (Mirbel) Franco

Douglas fir

Douglasie

Dub letní, Dub zimní

DB

Quercus robur L., Q. petraea Liebl.

oak

Eiche

Habr obecný

HB

Carpinus betulus L.

hornbeam

Hainbuche

Jalovec obecný (případně j. viržínský aj.čínský)

JAL

Juniperus communis L. (případně J. virginiana a J. chinensis)

juniper

Wacholder

Jasan ztepilý

JS

Fraxinus excelsior L.

ash

Eshe

Javor klen, Javor mléč

KL, JV

Acer pseudoplatanus L., A. platanoides L.

maple

Ahorn

Jedle bělokorá

JD

Abies alba Mill.

fir

Tanne

Jilm horský, Jilm vaz, Jilm habrolistý

JL

Ulmus montana Stok., U. laevis Pall., U. carpinifolia Gled.

elm

Ulme

Lípa srdčitá, Lípa velkolistá

LP

Tilia cordata Mill., T. platyphylla Scop.

basswood, lime

Linde

Modřín opadavý

MD

Larix decidua Mill.

larch

Lärche

Olše lepkavá, Olše šedá

OL, OLS

Alnus glutinosa Gaertn., A. incana Moench.

alder

Erle

Ořešák královský

OR

Juglans regia L.

common walnut

Walnussbaum

Smrk ztepilý

SM

Picea abies (L.) Karsten

 

spruce

Fichte

Švestka domácí

Prunus domestica L.

plum

Pflaume

Tis červený

TS

Taxus baccata L.

yew

Eibe

Topol černý, topol bílý, topol osika

TPC, TP, OS

Populus nigra L., P. alba L., P. tremula L.

poplar

Pappel

Třešeň ptačí

TR

Cerasus avium (L.) Moench.

cherry tree

Kirschbaum

Borovice vejmutovka

VJ

Pinus strobus L.

Eastern white pine, Weymouth pine

Weymouthskiefer, Strobe

Vrba bílá, vrba křehká

VR

Salix alba L., S. fragilis L.

Willow

Weide

 

(3) Zdroj: ZEIDLER, A., LEXIKON DŘEVA, ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE, FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ, 2012

 

STÁŘÍ, V JAKÉM SE KÁCEJÍ RŮZNÉ DRUHY STROMŮ

DRUH STÁŘÍ V LETECH
Akát 20-60
Topol černý 30
Bříza, topol bílý, olše 40
Javor, cedr, třešeň, klen 50
Modřín, eben, jilm, borovice 70-80
Jedle, jasan, ořech 100
Buk 100
Kaštan, cypřiš, duby 80-250

 

PŘÍKLADY TVRDOSTI DŘEVA

Velice tvrdé eben, zimostráz, hloh, habr
Tvrdé třešeň, javor, dub, tis
Středně tvrdé buk, ořešák, kaštan, hrušeň, platan, akát, mahagon, cedr, jasan, teak
Měkké jedle, bříza, olše, borovice, smrk
Velmi měkké topoly, vrba, balza

 

 

ZAVEDENÉ TERMÍNY V OBCHODU SE DŘEVEM

HRANOLY – dlouhé kusy dřeva pravoúhlého průřezu s ostrými hranami, které mají v průřezu plochu nejméně 100cm2.

POLOHRANĚNÉ ŘEZIVO – kulatina je oříznuta jen ze dvou stran, nejčastěji používané na pražce.

FOŠNY – řezané dřevo tlusté nejméně 40mm, u jehož průřezu je delší strana nejméně dvakrát větší nežli kratší strana.

PRKNA – řezané dřevo, jehož tloušťka je nejméně 8mm a nepřesahuje 40mm.

LATĚ – řezané dřevo s průřezem do 32cm2 a maximální šířkou 80 mm.

LIŠTY – latě s různými profily předem připravené pro dekorační účely.

DÝHA – tenké listy dřeva o tloušťce 0,55-3,5mm. Jsou k dispozici v různých délkách a šířkách.

STŘEŠNÍ TRÁMY – dlouhé dřevěné hranoly používané jako střešní nosníky. Vyrábějí se ze dřeva, které má málo suků.

SPÁROVKY – nabízejí se jako polotovary s různou tloušťkou. Vyrábějí se z pruhů dřeva širokých přibližně 2-5cm a dlouhých 10-20cm, které jsou k sobě lepeny na tloušťku 2-5cm.

KŮLY A SLOUPY – vyrábějí se z vyschlých odkorněných kmenů. Průměr se pohybuje v závislosti na jejich délce v rozmezí 10-18cm.

PRŮMYSLOVĚ VYRÁBĚNÉ MATERIÁLY

  1. LAŤOVKY – desky vyráběné z dřevěných masivních latěk různé délky lepených nebo skládaných dohromady
  2. PŘEKLIŽKOVÉ DESKY – několik vrstev dýhy slepených dohromady. Počet lepených vrstev je vždy lichý.
  3. DŘEVOTŘÍSKOVÉ DESKY – desky se vyrábějí z dřevěných třísek, pilin, nebo hoblin slepených k sobě za současného působení vysokého tlaku a teploty
  • Polotrvdá dřevovláknitá deska (MDF) – desky jsou zhotoveny z lisovanch dřevěných vláken spojených systetickým lepidlem. Vlákna se získávají z dřených odřezků.
  • Tvrdá dřevovláknitá deska (HDF) – složená z lisovaných dřevěných vláken a vyznačuje se vysokou hustotou. V ČR jsou známy pod obchodním názvem sololit.
  • Dřevotřísková deska – desky z jemných dřevěných třísek slepených k sobě za vysokého tlaku a teploty.
  • Desky vyrobené z třísek – OSB (orientated strand board) – deska se stejnoměrně orientovanými vlákny. Vyrábí se z  třísek 80mm dlouhých a 1mm silných. Jsou i další typy (velkotřískové, waterboard)   .

4. DALŠÍ TYPY DESEK NA BÁZI DŘEVA (4)

(4) Zdroj: Blanc G.,: Dřevo od A do Z, Rebo Productions, 2010